Co mi ŽGP dal?
Dal mi nekonečně bílé pláně sněhu, vůni mrazu i hřejivého ohně, které doteď ve vlnách proplouvají mnou jako když kámen hodíme do studny. Dal mi chvíle uvnitř. Dal mi zakusit pocit tlupy, společenství, které je silné pospolu. Dal mi smích, pláč, vítr, déšť, teplo, zimu, radost, smutek, oheň, poezii, píseň, myšlenky, neopakovatelné chvíle…nádheru.
Rozehrál struny vědomí vlastní cesty srdce.
(Verča H.)